Dogdancingový seminář s Richardem Curtisem 2019

V dubnu Českou republiku navštívil bristký trenér Richard Curtis a vedl dogdancingový seminář, kterého jsme se účastnily.

Richard Curtis je po Attilovi Szkukalekovi asi nejznámější britský závodník, trenér a rozhodčí dogdancingu, neboli Heelwork tu Music, jak v UK označují obě kategorie. Několikrát vyhrál prestižní soutěž Crufts, i společně s Mary Ray dělal závěrečné ukázky na této proslulé psí show. Napsal knihu Dancing with Dogs a natočil několik DVD o Heelworku, Freestyle, tvorbě choreografie nebo tréninku štěněte. Letos posuzoval Crufts, společně s naší rozhodčí Vandou Gregorovou. Právě Vanda domluvila Richardovu návštěvu i v Čechách, aby dělal jednoho z rozhodčích na závodech April Dance a vedl víkendový seminář Heelworku a Freestylu.

Richard při učení jednotlivých prvků používá hodně navádění za pamlskem, to je běžné i zde, nicméně má propracovanou mechaniku práce (což je v tréninku označení pro pohybovou práci psovoda, pozici ruky, držení pamlsku, načasování kliknutí, způsob podání odměny...). Dodržuje tím prakticky tvrzení Boba Baileyho, že trénink je především mechanická dovednost. Hlavní zásadou při tom byla "konzistentnost a vytrvalost", tedy že člověk vždy odměňuje v přesné heel pozici. Dalším zásadním pravidlem bylo, že psa musí trénink bavit. Musí být nadšený, že zaujme danou pozici, a musí se jí aktivně snažit udržet.

Evža při takovém typu tréninku neuvěřitelně ožila, chtěla si hrát a vydržela se soustředit, jen výjimečně si šla dát pauzu do boudičky. To je ohromné zlepšení oproti naší dosavadní práci, dalo mi to naději, že by ji cvičení přeci jen mohlo i bavit. Richard v souvislosti s odměňováním někdy říkal, že v určité situaci je jídlo dokonce sekundární. Myslím si, že tím ani tak nebyla myšlena terminologie ovlivňování chování jako vyjádření názoru, že psy může způsob podání pamlsku nebo hračky bavit více, než pamlsek nebo hračka samotná. Je na příklad rozdíl, když řeknete "hodný" a dáte kus pamlsku, nebo jestli propuknete v bouřlivé ovace a se psem se o pamlsek honíte nebo mu hp hodíte. Psovi může pamlsek chutnat více, pokud ho s velkým divadlem vytáhnete z šustivého pytlíčku, než když pro něj sahnete do kapsy. Na každého psa pochopitelně platí něco jiného, příliš vzrušivý pes naopak potřebuje klidné až nudné odměňování.

Že nemíváme pozice dostatečně přesné v rychlejších pohybech a ve chvíli, kdy ruce používáme k doprovodu svého pohybu, to byla jedna z výtek Richarda k našim sestavám. Rovněž kladl velký důraz na to, abychom do sestav zařazovali pohyby, které zdůrazní přednosti právě toho našeho psa. To souvisí i s výběrem hudby. Hlavním kritériem by nemělo být, co se líbí nám nebo co je právě populární, ale jakým dojemem bude působit pes, který by se měl pohybovat do rytmu. Neméně důležité pro něj bylo, aby sestava plynula a psovod i pes se pohybovali jako partneři, tedy když se hýbe pes, tak i psovod, a přechod mezi jednotlivými cviky působil nenápadným a uhlazeným dojmem. Zkoušeli jsme si to a rázem zjistili, že čím jednodušeji a přirozeněji má pohyb vypadat, tím více s tím máme práce.

Kromě cvičení ve skupině jsme měli i individuální kolo, na které jsem brala Ayga. Původně jsem se chtěla zeptat, co se mu na sestavě nelíbilo a co bychom měli vylepšit. Jenže pak mě napadlo, proč se držet negativní formulace otázky a neustále pátrat po chybách? Položila jsem místo toho otázku, co se mu líbilo. Jenže si naši sestavu nepamatoval, což není nijak překvapivé, posuzování dogdancingu je velmi náročné a čím více je sestav, tím náročnější to je. Nicméně pak měl k posuzování sestav zajímavou poznámku, že si vždy představí ideál, jak by měl psovod naplnit podstatu dané položky v hodnocení, a pak boduje, jak moc se k tomu maximu přiblížil.

Druhý den semináře byl zaměřený na freestylové dělali jsme ve skupině jsme si zkoušeli sekvence cviků a pracovat pak na nejvíce problematické pasáži. Vedl nás k tomu, abychom při sestavování cviků za sebe byli co nejkreativnější, měli jsme například úkol "uměleckým" způsobem jít a zvednout hůlku ze země nebo ji naopak položit, přejít taneční plochu, aniž by člověk použil heelwork, slalom mezi nohama, otočky nebo obíhání. To jsem měla co dělat, abych vymyslela tři cviky, které by Evža ještě uměla. Zrada přišla, když jsme měli cvičení zopakovat, ale tentokrát vynechat i ty cviky, které jsme použili v prvním kole.

Mimo to jsme cvičili dívání se dopředu (příprava na cvičení zády k psovodovi), cviky za zády psovoda, načasování cviků do hudby a zase jsme probírali individuální dotazy. Richard mě upozornil, že některé cviky Aygovi nejdou proto, že má dlouhé a neohrabané tělo. Nicméně i tak se dá pracovat na jejich zlepšení, hlavně když se člověk bude snažit postupovat tak, aby se pes po méně oblíbeném cviku těšil na oblíbenější. Třeba po otočce následoval běh za pamlskem.

K našim freestyle sestavám upozorňoval, ať se co nejméně stavíme k rozhodčím zády, byť můžeme mít pěkná pozadí, neměli bychom zakrývat psa. Když je například nevýhodný rozměr taneční plochy, měli bychom se alespoň snažit pohybovat po diagonále, tedy k rozhodčím napůl bokem. Dále preferuje spíše plynulost sestavy, nemá rád pořadí cviků, kdy psovod musí na psa čekat, než se srovná do pozice.

Jestli někdy budete mít příležitost účastnit se akce s Richardem Curtisem, jen směle do toho. Nás čeká v červnu Gabby Harris a v listopadu dilema mezi Kenem Ramirezem a Attilou.

P.S.: Závěrem bych ještě měla úvahu o odlišnostech různých sportů. Evža teď byla ještě na svých prvních závodech v agility a rozhodně nevypadala tak nadšeně, jako na semináři dogdancingu. Mohou na to mít samozřejmě vliv různé faktory, ale možná jeden z nich bude i to, že v dogdancingu se pohybují psi méně rychle, méně štěkají a lidé méně křičí. Je možné, že u dogdancingu se méně bojí, že by k ní někdo přiběhl nebo že někdo křičí na ni. Na semináři ji také opustila chuť pracovat, když začaly hrát reproduktory. Možná pak člověk musí vybírat sport i podle prostředí a atmosféry.













Jste tu poprvé?

Prioritou je pro nás individuální přístup. Každého zájemce proto nejprve zveme na individuální trénink, kde se vzájemně poznáme. Popovídáme si o vašem psovi a o tom, čeho byste chtěli tréninkem docílit. Hned si ukážeme, jak jednoduchými hrami zlepšit spolupráci se psem. Probereme vhodné tréninkové pomůcky, jako jsou postroje, vodítka i pamlsky a hračky. Nakonec se domluvíme, jaký další trénink je pro vás a vašeho psa nejvhodnější.