Trénink ke spolupráci s Kristýnou Dostálkovou

I do psího a kočičího světa se nyní dostává přístup, který je už nedílnou součástí péče o zvířata v lidské péči v zoologických zahradách nebo akváriích po celém světě. Setkáte se s ním pod názvem "trénink ke spulupráci", "manipulace se souhlasem" či "veterina pozitivně". Základní myšlenkou je to, aby péče o zvíře respektovala jeho welfare, životní pohodu, nejen proto, že chceme být etičtí, ale protože to je i efektivní. Stres ovlivňuje fungování imunitního systému, proto prací s co nejmenší mírou stresu zároveň pečujeme nejen o psychickou, ale zároveň i fyzickou pohodu.

Jak trénink ke spolupráci na veterině vypadá v praxi:

Prostory nám poskytla kavárna a obchod s potřebami na sportování se psem Loype na Praze 2. Na náměstí Míru jsem jezdila osm let do školy, ale co pracuji na krajích Prahy, tak tam zavítám jen párkrát do roka. Je to škoda, protože prostory tam jsou útulné a místo přímo vybízí k setkávání a diskutování.

Protože jsem děsný flákač v online kurzech, dvouhodinové povídání Kristýny a odpověďmi na dotazy mi dost pomohlo. Hned jsem si uvědomila, kolik dělám chyb, největší asi v tom, že mám tendence dělat velké skoky místo abych si postup rozdělila do dílčích kroků. Taky jsem za to dostala v pondělí vynadáno na tréninku s Frantou Šustou. Kristýna pouštěla video, kde představovala jednotlivé kroky nácviku fixace hlavy a desenzitizace a kontrapodmiňování na ošetření, hezky krok za krokem, s komentářem, co vidíme a čeho si na řeči těla psa všímat.

Pár příkladů:

Operantním podmiňováním se učí fixace hlavy. Fixace brady na dlani, čumáku v košíku, hlavy na polštáři/ židli, na zemi, leh na boku. Tak se pak trénuje výdrž - že se pes nehýbe, i když se pohybuje ruka, pamlsky, že se ho člověk dotýká rukou nebo různými předměty (třeba hřebenem). Položená hlava je signál od psa k člověku "START" - jsem připraven pracovat, pohyb hlavy je signál "STOP" - teď už to je moc divné/ nepříjemné.

Pes má tak nástroj, jak si kontrolovat svoje okolí, posiluje se důvěra mezi psem a psovodem i sebedůvěra v dané situaci.

V ideálním případě se člověk naučí psa číst a dokáže pak trénink zastavit ještě dříve, než má pes potřebu zastavit si ho sám.

Klasickým podmiňováním pak probíhá desenzitace a proti-podmiňování různých podnětů - za všechno, co se děje, přijde jídlo. Objeví se hřeben - přijde jídlo. Přiblíží se hřeben - přijde jídlo. Dotkne se hřeben - přijde jídlo. Objeví se kleštičky - přijde jídlo. Stejně tak cizí člověk, vrčící strojek, kartáček na zuby, pinzeta na klíšťata...

A nakonec se všechno spojí dohromady. Kristýna říkala, že pokud pes ještě nemá vytvořenou žádnou špatnou zkušenost, tak zdržení tréninkem na veterině je minimální. Na jednoduchá nebolestivá preventivní vyšetření se dá připravit za měsíc poctivého, pozvolného a postupného tréninku. Když už pes má špatnou zkušenost, může to trvat o něco déle a vyžadovat detailnější práci - ze začátku třeba jen trénink příchodu na veterinu.

Pokud dojde k nějaké akutní situaci, která vyžaduje okamžité ošetření, je na zvážení buď "pasivní souhlas" - že pes sice nechce nabídnout hlavu k fixaci, ale je ochotný alespoň nějak spolupracovat, bere si pamlsky a pomocí desenzitizace a protipodmiňování ošetření provést, nebo psa sedovat (lepší, když o tom vůbec neví, než aby se zradil) a pokud není možná sedace, tak úplně změnit kontext ošetření, aby se nestalo, že se začne dobrovolně, a pak se to zvrhne do nuceného. Pak by mohl pes konceptu dobrovolnosti a souhlasu přestat důvěřovat.

Dobrý tip (který neplatí jen pro nácvik spolupráce) bylo tréninky si pravidelně natáčet a kontrolovat jednak svoji mechaniku tréninku (protože "trénink je mechanická dovednost" - Bob Bailey), druhak se učit sledovat projevy psa, aby člověk včas poznal, kdy se z pohodové tréninkové "zelené" zóny dostává do obezřetné "oranžové", kdy mu je situace už nepohodlná a ochota ke spolupráci klesá, až by se mohl dostat do "červené" zóny, kdy už větší množství stresových hormonů vede k tomu, že pes přestane chtít spolupracovat. Ideálně má člověk vést trénink tak, aby se udržel v zelené zóně a na veterině se dostat do maximálně oranžové zóny.

Za sebe můžu Kristýnu doporučit, krásně připravená a vedená přednáška (a na čas! to mě fascinuje), doufám, že podobných akcí bude více a stresu při ošetřování méně. Na Facebooku najdete skupinu Veterina pozitivně a také Jak na drápky, která je zaměřená na to, jak o drápky pečovat správně a v klidu. Kristýna má několik videí na svém YouTube kanále a kontakt na ní je na stránkách.

Na konci jsme losovali, komu z neziskových organizací pošlu výtěžek z přednášky a náhoda padla na Rafael o.p.s..

A co vy? Máte psa pohodáře, nebo ho na ošetřování musíte připravovat?

Díky za přečtení, těším se na další poučnou akci.