Neděle plná praxe s Františkem Šustou

16.5.2021, Mostek

Kdo se nějakou dobu pohybuje okolo tréninku pozitivním posilováním nejen psů, ale zvířat obecně, ten už minimálně jednou narazil na jméno František Šusta. Pracoval deset sezón v pražské zoo, kde jednak pomáhal zvířatům, aby zvládala chování nutná pro jejich životní pohodu a zdraví příjemnou formou (aby získali komunikační prostředek s chovateli, aby si nechali zkontrolovat oči, zuby, uši, nechali si odebrat krev, aniž by k tomu museli být nějak omezovaní), druhak se věnoval programům pro návštěvníky, kde je vzdělávací a zábavnou formou seznamoval jak s různými zvířecími druhy, tak možnostmi tréninku pomocí pozitivního posilování. Ale několik let Franta pomáhá i majitelům psů, protože stejné principy tréninku platí při učení každého živého organismu, od včel a motýlů až po žirafu nebo slona. Psi v tom nejsou žádnou výjimkou.

Trochu přeci jen výjimku tvoří. Tím, že jsou domestikovaní tisíce let a pravděpodobně ze všech zvířat nejvíce přizpůsobení životu v lidské společnosti, tak jejich motivaci víc než u jiných tvorů hodně ovlivňují i názory jejich majitelů. Některé problémové chování se proto obtížně řeší, dokud si ho člověk nevyřeší sám v sobě. Ale o tom zas jindy.

Naše Psí škola Dancing Dogs už jednou Frantu pozvala seminář loni v srpnu a jsme rádi, že jsme mohli v praktických trénincích pokračovat i letos. Máloco je možné vyřešit za jedno odpoledne a má smysl si principy neustále připomínat, jinak se člověku snadno stane, že mu je vlastní paměť zpřehází. Sešli jsme se v malé vesničce Mostek (nedaleko Tábora) a tentokrát byly na programu praktické návody, které jsou mnohé popsané v knize "Vystavování je hra" (Čermáková & Šusta, 2019, nakladatelství Plot) a najdete je i v tématech Františkových webinářů.

Prvním praktickým návodem bylo seznamování psa z cizími lidmi, které se hodí nejen ve chvíli, kdy pes mívá z cizích lidí strach. Potřebujete k tomu nějaký target, za kterým pes běží a dotkne se ho, Franta používá chrastítka, protože se tak pes může i na větší dálku orientovat, kam má běžet, a povel zní pokaždé stejně, na rozdíl od slovních povelů různých lidí. Postupným opakováním a tréninkem se pes naučí, že kdo má chrastítko, ten je "prověřený" jako bezpečný, a navíc po seznámení se s ním pak může očekávat odměny. Ale dost velkou roli v nácviku má i pocit kontroly a bezpečí, který je v určitých situacích pro psa důležitější než pamlsky. Chrastítko se pak dá použít i pro navádění psa k lidem či místům a s odměnami pak pracovat na tom, aby se nebál ani neznámých nebo nepříjemných prostor.

Když už jsme se dostali k těm odměnám, tak v terminologii tréninku zvířat člověk naráží na rozdílný význam slova "odměna" a "posilovač", přičemž v češtině se odměna často používá se stejným významem. Posilovač je cokoli, co zvyšuje pravděpodobnost, že se chování, po kterém posilovač následuje, objeví častěji. Nejčastěji to je jídlo, ale může to být i hračka, radostná pochvala psovoda, mazlení, či jednoduše pozornost psovoda nebo i konec tréninku, pokud se v tom tréninku pes cítil nekomfortně a jeho konec mu přináší úlevu. Odměnou myslíme cokoli, co psovi dáváme jako odměnu za chování - nicméně pokud to pes nevnímá stejně jako my (třeba mu nabídneme pamlsek, který mu nechutná, nebo ho chceme pohladit po hlavě a psovi to je spíš nepříjemné), tak to jako posilovač nebude fungovat. Protože v češtině je výraz odměna zažitější a přirozenější, častěji ji jako slovo používáme, ale je dobré pamatovat, že v tréninkové terminologii mezi tím může být drobný rozdíl.

Odměny byly také jedním z témat. Jednak diferencované odměny - na "jednodušším" místě pes dostane obyčejnou nebo malou odměnu, pokud se odváží na obtížnější místo nebo k obtížnějšímu cviku, tak dostane zajímavější nebo větší odměnu. Je pak na rozhodnutí psa, jestli chce lepší odměnu nebo ne. Stejně tak se lepší nebo větší odměna dá spojit s vlastním označovačem, neboli markerem. Už od označení tak pes ví, že se za provedené chování může těšit na pořádnou odměnu.

Koncept automatického zastavení patří minimálně pro mě k těm obtížnějším. Je založený na tom, že pro psa může být snazší v běhu za něčím nežádoucím (cizí člověk, neznámý pes, projíždějící auto nebo cyklista či prchající srnka) zastavit než ho odvolávat. Možnost sledovat svou kořist, popřípadě neztratit z očí potenciálního bubáka, může být pro psa i součástí motivace a zároveň odměny za zastavení. Jsou psi, které neodvoláte, ale na zastavení reagovat budou, a nechají se pak od vás i chytit. Odnaučovali jsme takhle například našeho borderáka lovit auta - místo přivolání jsme ho nechali zalehnout u kraje cesty. Franta celý proces propracoval do ucelené techniky a zastavení učí pomocí klasického podmiňování. Na rozdíl od operantního podmiňování, kde jsou sekvence událostí "chci odměnu -> něco udělám -> dostanu odměnu", tak u klasického podmiňování se pracuje bez rozhodování a sekvence je jen "něco se stane -> dostanu odměnu". Příkladem je podmiňování slinění u psů v pokusech I. P. Pavlova nebo i samotný proces "nabíjení" klikru. Klik -> pamlsek, klik -> pamlsek, dokud pes po kliknutí nezačne automaticky očekávat odměnu. Stejně tak u povelu pro automatické zastavení pak člověk chce, aby pes zastavil "bez přemýšlení", povel to vzal zkratkou mimo šedou mozkovou kůru. Ono se v nácviku v dalších fázích uplatní i operantní podmiňování, protože se pes učí, že se má v zastavení uvolnit, má se nechat předejít a čekat na povel, že zastavení může odejít, ale v první fázi se člověk potřebuje naučit pořádně pracovat s načasováním povelů a svých akcí, protože se zastavení učí na dlouhém vodítku. Když člověk pozoruje Frantu, tak se mu to zdá jednoduché, ale zdání přejde přesně ve chvíli, kdy si vezme do ruky vodítko sám. Takže se nejdříve lidi vodili navzájem, pak jsme teprve vytáhli psy. To je mimochodem postup doporučovaný nejen při práci s vodítkem, protože jak říká Bob Bailey: "Trénink je mechanická dovednost."

Na závěr jsme ještě zapracovali s nácvikem dobrovolné fixace a na to navazující manipulace, ať už pro domácí ošetřování, veterinární ošetření nebo osahávání na výstavě. Vypadá to tak, že se pes naučí položit například hlavu do dlaní psovoda a tím mu dává souhlas k manipulaci, třeba prohlídce zubů. Pokud by mu bylo něco nepříjemné, tak může hlavu zvednout a tím člověka zastaví. Za výdrž až do uvolňujícího povelu dostává odměny, takže časem pochopí, že "pokud chci odměnu, tak v pozici vydržím", "že chci odměnu a jsem připravený cvičit, dám najevo položením hlavy" a "kdyby to bylo zlé, vždycky můžu hlavu zvednout a neztratit tak kontrolu nad situací". Ideální vývoj je takový, že při dodržování pravidel "jsem připraven" a "stop" pes člověku a situaci bude věřit natolik, že přestane mít důvod často ho zastavovat. Pamlsky samotné často nestačí, pokud je pes natolik ve stresu, že pro něj jídlo není motivací. "Vyhladovění" zvířete, dokud se pro jídlo neodhodlá svůj strach překonat, není řešením, ani etickým a v konečném důsledku ani efektivním. Pocit kontroly a možnost svým chováním ovlivňovat okolí je také základní potřebou nutnou při udržení životní pohody.

Tak to bylo pár poznámek z krásného jarního dne stráveného tréninkem. Těšíme se zase na další akci :-)

Zmíněné zdroje:

Jste tu poprvé?

Prioritou je pro nás individuální přístup. Každého zájemce proto nejprve zveme na individuální trénink, kde se vzájemně poznáme. Popovídáme si o vašem psovi a o tom, čeho byste chtěli tréninkem docílit. Hned si ukážeme, jak jednoduchými hrami zlepšit spolupráci se psem. Probereme vhodné tréninkové pomůcky, jako jsou postroje, vodítka i pamlsky a hračky. Nakonec se domluvíme, jaký další trénink je pro vás a vašeho psa nejvhodnější.