Od písmenka k větě

Dítě se nejprve naučí psát písmenka, potom z nich skládá slabiky a slova a nakonec se naučí psát v celých větách, z kterých pak tvoříme články, příběhy a složitější slohové útvary. Toto je celkem logické. Proč ale po psech chceme hned, aby napsali knihu, když ještě nemají pořádně zvládnutou celou abecedu?

Jasně, že chceme dosáhnout našich tréninkových cílů co nejdříve, ale buďme k našim psům fér a nechtějme nemožné. Opravdu velmi často slýchávám otázku: „Tady přiběhne, ale já potřebuju, aby to uměl, i když potkáme jiného psa. Kdy to bude umět?“ Je důležité si uvědomit, že jakékoli chování psa učíme, učíme nejprve v jednoduchém prostředí. Pes se učí jednotlivá písmenka, která následně používá ve složitějších kontextech.

Pro ilustraci si můžeme vzít třeba přivolání, které by mohlo vypadat například takto: „Psa zavolám „přivolávacím povelem“, kterým může být např. „ke mně“, v ten moment se pes okamžitě otočí, letí plnou rychlostí za mnou, kde se dobrovolně nechá chytit za obojek a čeká na propouštěcí povel, kterým dostane opět možnost věnovat se svým psím záležitostem. Toto chování samo o sobě se skládá z více složek a je poměrně složité, pokud chceme mít spolehlivé přivolání, je dobré pracovat na každé složce zvlášť.

My se ale vrátíme k pomyslné abecedě. Psa tedy nejprve učíme reakci na přivolávací povel v jednoduchém prostředí bez rušivek. Potřebujeme vybudovat opravdu spolehlivou reakci, proto používáme super odměny a mnohokrát opakujeme. Tato fáze může trvat několik týdnů, rozhodně tedy nepočítejme s tím, že za den máme hotovo!

Teprve pokud máme za sebou mnoho opakování v prostředí bez rušivých elementů, můžeme do tréninku přidat kapku testování. Do tréninku zakomponujeme rušivky, které ale dokážeme kontrolovat. V praxi to může být např. odvolávání psa od jídla (které má pod kontrolou pomocník) nebo odvolání od rozházených pamlsků, (které sice pod kontrolou nemáme, ale můžeme mít psa na vodítku, tudíž situaci máme stále pod kontrolou) nebo to může být přivolání skrz misku, odvolání od hračky atd. Na tomto principu jsou postavené hry a celé tréninkové systémy od světových trenérů.

Pes se tedy naučil chování nejprve v jednoduchém prostředí bez rušivek, tedy naučil se písmenka abecedy. Dále jsme chování otestovali za pomoci mnoha rušivek v kontrolovaném prostředí. Pes se naučil psát slabiky a slova. Tato fáze nám může zabrat opět týdny, spíše měsíce.

A přichází poslední fáze, kdy uvádíme naučené a otestované chování pomalu do praxe, pes začíná psát věty, hurá! K této poslední fázi se můžeme dostat po několika měsících poctivého tréninku. Chování přenášíme do běžného života, trénujeme v různých situacích, kde chceme, aby pes chování zvládal. Pokud si nejsme jistí, dost dobře nám poslouží dlouhé vodítko, kde můžeme psa zastavit, zabránit tak učení nežádoucího chování.

Zvířata totiž dělají jen to, co se jim vyplatí, a pokud se jim vyplatí za námi přibíhat, tak to prostě dělat budou. Je na nás, jestli je to zvládneme naučit. A pokud se trénink nedaří, vraťme se zpátky k písmenkům, zastavme se na chvíli, popřemýšlejme, co je třeba v tréninku změnit, udělejme si plán a pojďme trénovat od začátku .

Terka